Hormony jsou organické sloučeniny, které slouží ke komunikaci mezi buňkami. Z toho je patrné, že se vyskytují pouze v mnohobuněčných organismech. Hovoříme o tzv. neurohumorální regulaci, jež se označuje jako extracelulární (mimobuněčná). Ta ovšem může ještě mít dvojí povahu. Buď je aktualizována elektrochemicky a označuje se jako nervová regulace, nebo může mít charakter chemický a pak jde tzv. humorální regulaci.
Aby to nebylo příliš jednoduché, buňky mezi sebou komunikují dvěma způsoby – neuronovou signalizací a vysláním molekuly (protein, peptid, aminokyselina, mastná kyselina, nukleotid či steroid) signalizující buňkou. To se nicméně opět děje dvěma způsoby. Prvním je endokrinní signalizace, tzn. vyslání signální molekuly buď do krevního oběhu, nebo do mízy rostlin, a to na delší vzdálenost. Druhý se potom nazývá parakrinní signalizace, která funguje lokálně, týká se tedy jen okolních buněk.
Tak jako tak, musí buňka obsahovat receptor na interakci s určitým hormonem, ten tedy ovlivňuje pouze jisté, konkrétní tkáně a orgány. Na druhou stranu může jeden signál spouštět vícero reakcí, odlišné buňky tedy odpovídají různě. Na závěr této části je ještě nutné zmínit druhý typ regulace, který je sice odlišný od neurohumorální, ale rovněž přispívá k homeostázi (stálosti vnitřního prostředí organismu), a tím je intracelulární regulace, ke které dochází uvnitř buněk, a to za pomoci enzymů.
Hormony v lidském těle
U rostlin jsou hormony méně specifické, mohou mít proto více účinků. V živočišné říši vznikají hormony v endokrinních žlázách nebo v buňkách orgánů. U člověka pak existuje cca 60 hormonů, které jsou produkovány celou řadou žláz. Konkrétně se jedná o nadvěsek mozkový (epifýza), podvěsek mozkový (hypofýza), štítná žláza (glandula thyroidea), zejména v dětství brzlík (thymus), nadledviny (glandulae suprarenales), slinivka břišní (pankreas) a gonády (vaječníky – ovaria, varlata – testis). Některé hormony jsou však produkovány tkáněmi (tzv. tkáňové hormony).
Dělení hormonů dle chemické povahy
Podle chemické povahy lze hormony dělit do tří skupin. První jsou steroidní hormony, které jsou produkovány kůrou nadledvin nebo gonádami. Nejznámějším hormonem produkovaným nadledvinami jsou kortikosteroidy. Ty regulují metabolismus proteinů a sacharidů a rovněž řídí hospodaření s minerály a vodou. Gonády jsou potom zodpovědné např. za tvorbu testosteronu (více u mužů) a estrogenu (více u žen), jež mají „na starost“ vývoj a funkci pohlavních orgánů.
Druhou skupinou jsou tzv. aminokyselinové hormony, které jsou produkovány v různých místech těla. Štítná žláza tvoří hormony thyroxin či trijodtyronin, jež jsou zodpovědné za růst a vývoj organismu. Nadledviny produkují adrenalin a noradrenalin, připravující tělo např. na výkon nebo na stres. Epifýza vylučuje melatonin (pocity únavy, denní rytmy), který je produkován zejména v noci. Ve dne s ním na řízení denních rytmů působí serotonin (tkáňový hormon), jenž navíc zapříčiňuje vznik nálad.
Poslední skupinu tvoří tzv. peptidové a proteinové hormony, jež jsou opět vylučovány v různých částech těla. Těchto hormonů je celá řada, za všechny tak jmenujme alespoň ten nejznámější, hormon inzulín. Ten vzniká ve slinivce břišní a stará se o metabolismus bílkovin a sacharidů. Při jeho nedostatku se dostavuje cukrovka (diabetes mellitus), tedy právě porucha metabolismu sacharidů.