Problém u sacharidů začíná již u samotného jejich názvu. Jediným odborně správným synonymem pro sacharidy je totiž pouze termín glycidy. V češtině se nicméně v běžném jazyce velice často (nebo dokonce převážně) používá jako synonymum pojem cukry. Ten ovšem není úplně přesný. Cukry jsou totiž jen sladce chutnající sacharidy, které jsou navíc zcela rozpustné ve vodě. Můžeme tedy mezi ně řadit pouze monosacharidy a několik disacharidů.
Výskyt a funkce sacharidů
Sacharidy patří k základním látkám jak v tělech rostlin, tak živočichů. Primárně dochází ke vzniku sacharidů při fotosyntéze rostlin. Živočichové jsou potom závislí na jejich přijímání v přirozené stravě, člověk je pak navíc umí vyrábět rovněž uměle. Z hlediska výživy přitom sacharidy patří mezi tzv. makronutritienty, a to společně s proteiny a lipidy.
Funkce sacharidů v organismech jsou velice důležité. Jedná se o nejrychlejší zdroj energie (zejména glukóza a fruktóza), fungují jako zásobní látky (např. škrob, glykogen) a jsou součástí složitějších látek (hormonů, nukleových kyselin atd.). Některé ze sacharidů mají i stavební funkci, např. celulóza a chitin, které jsou ovšem důležité zejména pro rostliny. V lidském těle jsou nevyužitelné. Pro člověka ovšem mají sacharidy navíc význam také v průmyslu, konkrétně v papírenském či textilním odvětví i jinde.
Klasifikace sacharidů
Základními sacharidy jsou monosacharidy, které již nelze dále dělit. Jedná se tedy o základní stavební jednotku všech ostatních sacharidů. Z vědeckého hlediska je dělíme na cyklické a necyklické, podle obsahu funkční skupiny na aldózy a ketózy nebo dle počtu uhlíků na triózy, tetrózy, pentózy, hexózy a vzácně i heptózy. Nejznámějšími monosacharidy jsou glukóza (hroznový cukr) a fruktóza (ovocný cukr). Monosacharidy jsou sice okamžitým zdrojem energie, na druhou stranu se ta ukládá do tukových zásob a dochází také k výkyvům koncentrace cukru v krvi.
Další dvě skupiny, oligosacharidy a polysacharidy, se musí nejprve rozštěpit právě na monosacharidy a zdrojem energie mohou být až následně. Oligosacharidy jsou tvořeny dvěma až deseti monosacharidovými jednotkami (odtud názvy disacharidy až dekasacharidy). Nejdůležitějšími oligosacharidy jsou právě disacharidy, mezi které patří laktóza (mléčný cukr), maltóza (sladový cukr) a sacharóza (třtinový cukr).
Poslední skupinou jsou polysacharidy, které tvoří mnoho desítek až stovek monosacharidových jednotek. Jak je již zmíněno na začátku textu, polysacharidy nemají sladkou chuť a jsou nerozpustné či velice špatně rozpustné ve vodě. Konkrétně se jedná o škrob, glykogen, chitin, celulózu (což je zřejmě nejrozšířenější organická látka na naší planetě) a mnoho dalších. Co se týče zdraví člověka, jsou právě (využitelné) polysacharidy nejvhodnější ke konzumaci.